Na Silvestra skoro ráno ňa na schodoch zastavila moja pětiletá dcerka Bělinka. Akoráť šla za bráškú Vojtú do mojí pracovny "smažit na počák". Přitáhla si ňa k sobě a potichučku, aby neobudila pětiměsíční sestřičku Noru, ně pošuškala: „Tati, dneskaj v noci budeme střílat u kapličky na Hůrce rachejtle?" „Ano, Bělinko, končí rok 2007 a budeme vítat další rok. Rok 2008." „A to už budeme staří a umřeme a budeme spinkat v zemi?" „Tož, to snáď eště né, hlavně ty né, neboj sa…" a pohladíl sem ju po rozcuchaných dlúhých žlutých vláskoch … a trochu ňa pichlo strachem a smutkem u srdca… …ale včíl, když toto píšu, na Silvestra o pú druhéj odpoledňa, už sa zas nebójím … na co sa bát … … tož sa nebojte ani Vy… … tož sa nebojte ani Vy v roku 2008… … a opatrujte sa!